Jak to vidím

Jsem divná???

Asi ano. Poslouchám televizní noviny.  Už jsem si zvykla, že nic pozitivního neuslyším, že budu jen v duchu nadávat a říkat si kam to všechno spěje. Stárnu.

Jedna ze zpráv mě ale nadzvedne a to tak, že odložím pletení heboučkého ponča pro krásnou holčičku a jdu to ze sebe vypsat. Asi jsem divná, ale !!!

Poslancům se má zakázat kouřit v prostorách – není podstatné v jakých, není podstatné proč. Věta politika ( nevím kdo to byl, pletla jsem a jen poslouchala) zněla : „ Kouření je větší problém než alkohol.“

Cože???!!!???

Křičí ve mně to, že jsem žena? Nebo jsem divná? Jak já to cítím a zažívám?

Asi takto:

Jdu každé ráno do práce kolem nejmenované firmy. Chodím okolo v době, kdy dva zaměstnanci pravidelně stojí před budovou a kouří svou cigaretu. Každé ráno se na sebe usmějeme, pozdravíme a sem tam prohodíme příjemnou konverzační větu: „Hezký den…“, „Konečně se to počasí lepší“ a naprosto upřímně přiznám, že je mi to příjemné. Nevadí mi, že kouří.

Jeden den jdu do z práce domů a cestu mi zkříží muž – evidentně opilý, motá se po ulici, pořvává na kolemjdoucí, má oplzlé poznámky… Přemýšlím kterou ulicí toto individum obejdu, když se onen pán opírá o zeď krásně rekonstruovaného domu na pěší zóně a začne zvracet.

Je mi to odporné, má nálada se poněkud kazí, a jelikož je asi jedna hodina po poledni, moc přínosný tento muž pro společnost tento den nebyl  - předpokládám. Jsem asi divná.

Jezdím vlakem. Nezlobte se, ale já budu daleko raději sedět vedle kuřáka než vedle opilého, daleko raději budu vídat, že některý z kolegů o polední pauze spěchá mimo pracoviště a těší se na svou cigaretu, než kolegu, který by se měl vrátit v podnapilém stavu.

Jsem divná…s pocitem bezpečí budu míjet skupinky kouřících lidí v parku než lavičku, na které sedí skupina obložená prázdnými lahvemi a zdaleka se projevuje pro mě nepříjemným způsobem.

Chci začít běhat a dokonce mám poblíž domova  „příměstský“ les s pěkným okruhem, ale… Již několikrát jsem na odpočívadle míjela skupinu velice opilých, hádajících se bezdomovců, dožadujících se drobných na pivo…jsem divná… kuřáci by mě zcela jistě podobně neobtěžovali.

Neslyšela jsem, že by někdo po vykouřené krabičce cigaret napadl rodinné příslušníky a zdemoloval byt. .. po požití alkoholu docela častý úkaz.

Nevím o někom, kdo způsobí po pár cigaretách dopravní nehodu – ale pár panáků ???

Nemám zkušenost s tím, že kuřák močí na autobusové zastávce – opilce jsem viděla.

Nevadí mi návrat partnera z akce, na které kouřil, vadí mi jeho návrat, pokud přežene alkohol…

Není pěkné vidět rodiče tlačit kočárek s cigaretou v ruce, ale promiňte daleko horší je potkat rodiče, kteří s kočárkem „šněrují“ krajnici u silnice a mají co dělat sami se svou rovnováhou…

Znala jsem rodinu, kdy se téměř každý týden musela maminka s dětmi schovávat před opilým tátou u sousedů. Ten totiž se sekerou v ruce likvidoval nábytek.

Sakra a pořád jsem ta divná????

Aby nedošlo k omylu – jsem nekuřák a nejsem abstinent.

Ale promiňte, nikdo mi nenamluví, že kouření je větší problém než alkohol.

Mám v rodině téměř všechny kuřáky. Všichni poctivě a celý život pracují a pro společnost udělali víc než byla jejich povinnost. Ano, kouří… Měla jsem ale nádherné a láskyplné dětství. S cigaretami - bez alkoholu.

Ano, chápu, kouření škodí zdraví , ale… 

Nedá se nic dělat – asi jsem divná!