Kakaové hvězdičky

Suroviny:
240 g hladké mouky
lžíce kakaa
160 g másla
80 g moučkového cukru
2 žloutky
2 lžíce hrubě nastrouhané hořké čokolády

Postup:
Z uvedených přísad vypracujeme vláčné těsto, které necháme ve folii asi 2 hod v chladu.
Rozválíme a vykrajujeme hvězdičky, které po upečení spojíme krémem, polejeme čokoládovou polevou a posypeme kokosovou moučkou.

Mandlová srdíčka

Suroviny:
220 g hladké mouky
140 g másla
70 g moučkového cukru
2 žloutky
50 g strouhaných mandlí

Postup:
Z uvedených přísad vypracujeme těsto a dáme je na 2 hod do chladu ( zabalené ve folii).
na pomoučeném vále vyválíme ( asi na 3mm) a vykrajujeme srdíčka, která upečeme na plechu vyloženém pečícím papírem. Srdíčka spojíme krémem a polejeme čokoládovou polevou. Zdobíme např.barevným cukrovým máčkem.

Višňové koule v košíčcích

Suroviny:
250 g másla
200g moučkového cukru
40 g kakaa
40 - 60 g pudinku
I skleničku višňového kompotu ( mohou být i višně v rumu)
kokos na obalování

Postup:
Změklé máslo utřeme s cukrem, kakaem a pudinkovým práškem, až vznikne polotuhá hmota. Višně necháme okapat. Z těsta vatvarujeme kuličky a do každé vztlačíme višni. Obalíme v kokosové moučce, dáme ztuhnout a do papírového košíčku.

Šlehačkové cukroví

Suroviny:
5 skleniček hladké mouky
1/2 prášku do pečiva
250g rostlinného tuku
2 žloutky
250 ml šlehačky
1 vanilkový cukr a cukr moučka na obalení

Postup:
Z uvedených přísad vypracujeme vláčné těsto. na vále z něj vyválíme silnější plát a vykrajujeme kolečka, která upečeme na plechu vyloženém pečícím papírem. ( 10 min na 200st.C)
ještě teplá kolečka obalujeme v cukru, který jsme smíchali s vanilkovým cukrem.

Rožnov pod Radhoštěm - zážitek X v 1

Máme valašské kořeny - já i manžel máme babičky a dědečky z "Valašského království", takže je načase se vrátit do míst našich předků.
V plánu máme dvoudenní výlet do Rožnova.
Z ranného dětství si pamatuji skanzen - Dřevěné městečko, které jsem kdysi dávno navštívila se svými rodiči, následoval školní výlet a asi dvě návštěvy v dobách, kdy byly dcery malé... to už je opravdu hromada let... :o)
Nicméně vzpomínky jsou silné - kouzelné roubenky, dobové interiéry jako z pohádek, prodejna suvenýrů a v ní vizovické pečivo, modrotisk, pohlednice, keramika, výrobky z proutí... Nejsilnější zážitek a vzpomínka pro mně je ale vůně. Vůně dřeva napuštěného čímsi ( připomíná to vůni starých dřevěných pražců), co ve mně vždycky vyvolá vzpomínku na Rožnov.
Připomenu si ji...
Ubytováni jsme v hotelu Stadion - vlastně v tribuně fotbalového hřiště. V Rožnově právě probíhá "Janošíkův dukát" - mezinárodní festival slovenského folklóru v České republice a sehnat ubytování bylo hodně náročné ( jsem zvědavá na účet za telefon :o)).
Hotel je v pohodě. pokoj prostorný, čistý, sociální zařízení na chodbě, ale taky čisté a naprosto bez problémů.
Jelikož se nacházíme asi 10 minut od centra, vyrážíme do ulic.
Naše první plánované zastavení: Dřevěné městečko...
Cesta od hotelu vede kolem kempu ( super místo pro případnou dovolenou v sousedství bazénu, lanové dráhy a trampolín ) a pokračuje podél Bečvy - řeky, protékající městem. Jdeme kolem splavu a mně vyvstávají vzpomínky na letní tábor s výtvarnou školou, naše pokusy nakreslit splav a mé nedobrovolné koupání se v řece. Příjemné a úsměvné to vzpomínky ...
Do dřevěného městečka vstupujeme zadní branou, bereme rodinné vstupné za 120,- Kč ( na dnešní dobu docela levné) a přes mostek přes potok de dostáváme do areálu....
Vůně je tady - mám chuť čichat k domům, ale asi by to vypadalo divně...
Syna okouzluje historický kolotoč a já nevím kam se vrhnout dřív...
Mám chuť se rozběhnout jako malá holka... ale neudělám to. :o)
Hned u vchodu je nám jasné, že tento výlet nebude jen zážitkem architektonickým, čeká nás tu rovněž zážitek kulinářský. V prvním stánku který míjíme kupujeme škvarky a korbáčiky z ovčího sýra - vše domácí a ... no prostě "mňam"!
Za hodinu zde bude zahájen folklórní festival a my počkáme v nejstarší hospodě U Vaška z roku 1660. Dospěláci jsme si vybrali "kyselicu", kluci zvolili "frgál". Spokojenost na obou stranách je maximální.
Festival je zahájen a zážitek kulturní nás určitě nezklame. Hudebníci, tanečníci i zpěváci jsou ve výborné náladě, někteří doslova září nad sleničkou valašské slivovičky, jiní nad vínem, nicméně na všech je vidět obrovské nadšení pro svého koníčka. Tleskáme, bavíme se a zase tleskáme opravdu skvělým výkonům.
Den první končí, ogaři a dcérky jděte na kutě...
Sobotní ráno zahajujeme snídaní na rožnovském náměstí. Je krásné počasí a hemenex i tousty na zahrádce chutnají skvěle. Pochutnám si na vídeňské kávě - s opravdickou šlehačkou, žádný spray, a po krátkém zkoumání rožnovských obchodů se zapojujeme do roztančeného náměstí, chodíme od jednoho zpívajícího a tančícího souboru ke druhému a asi po hodnině se přesouváme v průvodu parkem k dřevěnému městečku. Tam bude celodenní festival pokračovat.
Náš poledné program je ale jiný. Autem vyjíždíme na Pustevny a vydáváme se na procházku, jejímž cílem je "Radegast" - žulová socha hypotetického boha slunce, války, hojnosti a úrody slovanské mytologie.
Krátký odpočinek u točené kofoly, nákup suvenýrů a cesta zpět na Pustevny, která je kupodivu delší - nemůžeme odolat modrajícím se borůvkám a mlsáme a mlsáme...
Pustevny samy o sobě jsou zajímavé místo - je to taková křižovatka Beskyd. Poslouží vám jako výchozí bod pro mnohá turistická zastavení. Můžete se odtud projet lanovkou a popřípadě i zpátky, dojít do Rožnova, nebo až ke kapli sv. Cyrila a Metoděje na vrcholu Radhoště (1129 m.n.m.). Na konci výstupu se otevírá jedinečný rozhled. Při jasném počasí je možné pozorovat Oderské vrchy a Hrubý Jeseník, panoráma Pobeskydské pahorkatiny, Vsetínské vrchy a Javorníky, Strážovské vrchy i Malou Fatru, Slezské Beskydy, Choč a Roháče. Pokud vám vyjde počasí, výhled na malebnou krajinu je opravdu nádherný.
Je doba oběda, i na Pustevnách ochutnáte krajové speciality jako jsou borůvkové knedlíky, kyselica, frgály, speciality z ovčího sýra, horká medovina různých příchutí, domácí klobáska a další a další.
Autem sjíždíme zpět do Rožnova a znovu navštěvujeme skanzen a Janošíkův dukát.
Hlad určitě nemáme, ale čerstvý chleba
namazaný domácím sádlem se škvarkama a posypaný cibulí vypadá úžasně - a divte se nebo ne, je to jedna z nejlepších dobrot tohoto výletu. Snad za to mohou vzpomínky na dětství, nevím...
Roztančený folklórní festival necháváme v plném proudu a vracíme se domů.
Doufám že všichni plni krásných dojmů a příjemných zážitků.
Rožnov pod Radhoštěm - malebné městečko, skýtající zábavu pro každou věkovou generaci a patrně v každé roční době....
Dokonalé místo jak pro výlet, tak pro dovolenou - jen sem nejezděte na jeden den. je to čertovsky málo na poznání tohoto kraje.

Marcipán

300g cukr moučka - prosít + 150g polot.suš.mléka - prosít + 2lžíce vody + 2 lžíce kukuřičného sirupu - hnětat a hnětat až vytvoříte konzistenci, jak plastelína.( pokud je řídký, přidáme cukr nebo s.mléko, pokud je sypký a nechce se spojit, přidáme kuk.sirup nebo malilinko vody
Barvíme potravinářskými barvami

Lívanečky ( jahodové )

Suroviny:
1/2 l mléka
2 vejce
15g droždí
špetka soli
400g hladké mouky
70g moučkového cukru ( dle chuti)
jahody ( ovoce vyberte dle chuti)
lístky máty
bílý jogurt
cukr moučka na posypání

Do 250ml mléka rozmícháme ostatní přísady, včetně rozdrobených kvasnic. přidáváme další mléko tak, abychom vytvořily hustší hladké těsto.
Těsto přikryjeme a necháme alespoň hodinu a půl nakynout.
Lívanečky můžeme smažit v lívanečníku, já používám obyčejnou pánev, na kterou dělám lívance velkou lžící na salát.
Smažíme na mírném ohni - rychlost si musíme vyzkoušet sami na svém sporáku.
Rozmačkáme ( nasekáme) jahody, kterými poklademe lívanečky, přelijeme lžící bílého jogurtu, pocukrujeme a ozdobíme lístky máty.
Dobrou chuť...

Košíčky z ledových kaštanů

Suroviny na nádivku:
100 ml mléka
150 g mletých ořechů
150 g moučkového cukru

Mléko dáme vařit, do horkého nasypeme ořechy a cukr, mícháme a vaříme do zhoustnutí, necháme zchladnout.

Suroviny na košíčky:
200 g ledových kaštanů
100 g 100% tuku
lžíce cukru moučky
lžíce kakaa

Do misky postavené ve vodní lázni nalámeme ledové kaštany, přidáme ostatní přísady, zahříváme a mícháme, dokud se vše nerozpustí a směs není hladká.
Do malých papírových košíčků nalijeme trošku čokoládové hmoty, položíme kuličku ořechové směsi a zalijeme čokoládovou hmotou. Ozdobíme polovinou loupané mandle a necháme v chladu ztuhnout.

Vánoční vanilkový krém Marie Rottrové

Suroviny:
4 vejce a 2 žloutky
600ml mléka
45 g krupicového cukru
dřeň z 1 vanilkové tobolky
6 lžic medu
2 lžíce ořechovice
maliny poprášené moučkovým cukrem na ozdobu

Postup:
Vejce, žloutky, mléko, cukr a vanilkovou dřeň rozšlehejte do hladké pěny.
Přelijte do 6 varných mističek o obsahu asi 175 ml. Naskládejte je do hluboké pánve, naplňte ji vodou tak, aby sahala do poloviny misek, přikryjte, přiveďte k varu a na mírném ohni vařte asi deset minut, dokud nezačne krém při krajích tuhnout. Sundejte z vařiče a nechte stát ještě 15 minut, aby ztuhl všechen krém. Pak nechte asi 2 hodiny odpočinout v ledničce. Těsně před podáváním rozehřejte med s ořechovicí a přelijte každou misku jednou lžící. Nakonec ozdobte malinami.

Řím, Vatikán, Vesuv ,Pompeje, Neapol

Velikonoční prázdniny a chuť něco vidět... První objevování této oblasti s průvodcem. Možná se někdy vrátíme, ale to už sami - jen s kapesním průvodcem v batohu a s chutí strávit tu pár dní podle svého... Snad...

Den 1.

Odjíždíme z Brna v 8.30 ráno a je před námi spousta hodin v autobuse. Odjezd načas, řidiči velice příjemní - jen mohli odlehčit situaci scénkou z filmu a trvat na vracení hnědých podšálků...teda alespoň já bych to udělala... :o)

Nabíráme další cestující ve Svitavách, pokračujeme do Prahy, pak směr České Budějovice a přes Rakousko do Itálie.

V zahraničí už nekoukáme s otevřenou pusou na "super auta" jako po revoluci, nicméně nejde si nevšimnout jiného systému zemědělství...

Zatímco u nás jsme v poli při práci zahlédli pár traktorů - velice sporadisky, hned po přejezdu hranic bylo všude kolem plno traktorů, traktůrků a traktůrečků a spousty lidí v terénu... Taky tak nějak čistěji a upraveněji... Ta tráva nějak zelenější... :o)

Ráno kolem 6.hodiny přijíždíme do Říma. Autobus zastavuje na kraji města a do centra se vydáváme městským vlakem. Prohlídka Říma začíná ve Vatikánu...

Den 2.

Řím

Oceňujeme skvělé načasování na časné ráno - Vatikán je téměř prázdný, je tu pár zaměstnanců, připravujících Velikonoční mši a my. Michelangelova kopule Sv.Petra je obecné známým monumentem. Náměstí Sv. Petra - stojíme u obelisku a snažíme se "nasát" tu atmosféru... Architektonicky určitě úžasná, já se musím přiznat, že jako duchovní symbol na mě až tak moc nepůsobí, Dojem snahy o obdiv, dojem moci a obrovského množství peněz, ale jakoby tomu chybělo takové to zvláštní mrazení, které v některých chrámech člověk cítí.

Ve Vatikánu jsme jen na skok, takže muzea nenavštívíme, prohlédneme si jen baziliku... jen ty nejdůležitější - bronzová socha sv. Petra, papežský oltář s bronzovým baldachýnem, náhrobky papežů, Michelangelova Pieta, socha sv Petra, úžasné štuky, obrazy...

Vydáváme se na ochoz kopule. Část cesty jedeme výtahem ( je nutno si zakoupit vstupenku), zbytek schodů šlapeme pěšky. jednosměrné úzké schodiště vás zavede k úžasnému výhledu na celý Řím. Výšlap více než 300 schodů je náročný, ale opravdu doporučuji...

jelikož na návštěvu Sixtinské kaple ani muzeí čas nemáme, zbytek našeho volna ve Vatikánu se rozhodujeme užít odpočinkem a na přilehlé ulici si dáváme kávu.Jen tak si posedět a pozorovat ruch města, nasávat atmosféru, vůni, kakafonii zvuků. Užíváme si..

Další cesta vede k Andělskému hradu, kde se v současnosti nachází Národní vojenské muzeum a muzeum umění. Hrad si fotíme jen zvenčí a pokračujeme přes Andělský most (vyzdobený sochami andělů) na Piazza Navonna - krásné barokní náměstí se třemi fontánami. Celé náměstí je obklíčeno kavárničkami, zaplněno řadou pouličních umělců a působí velice romanticky.

Světoznámý Pantheon císaře Hadriána má kruhový půdorys a je osvětlen jediným kruhovým otvorem v kopuli, o průměru 9m. Chrámový prostor má sedm malých a sedm velkých výklenků se sochami a obrazy svatých. V Pantheonu najdete také hrob malíře Rafaela.

Gotický chrám Santa Maria sopra Minerva ( další Michelandelova socha Vzkříšený kristus ), malý egyptský obelisk na náměstí před chrámem se slonem, Marcellovo divadlo, Kapitol, Kapitolské náměstí, zdobené jezdeckou

sochou Marka Aurelia, renesanční radnice Palazzo Senatorio, kapitolská muzea, Michelangelovo schodiště s plastikami lvů.

Forum Romanum - dnes již velké množství romanticky působících ruin, které připomínají velkou minulost... Vítězný oblouk, Vestin chrám, Maxentiova bazilika...

Koloseum - největší dochovaná stavba Římské říše - jen chvilka volna na prohlídku zvenčí a cesta pokračuje dál...

Fontana di Trevi - snad každého překvapí přístup k této nádherné fontáně... Ať přicházíte jakoukoli ze tří ulic, které tato stavba spojuje, fontánu uvidíte až k ní dojdete...dopředu jen tušíte, že už jste blízko - slyšíte zvuk vody...

Španělské náměstí a Španělské schody - oblíbené místo umělců, filmařů a romantických setkávání. Je podvečer a oproti Vatikánu, kde jsme vše absolvovali bez jakékoli fronty, tady už téměř není k hnutí.

Piazza Del Popolo - jedno z největších římských náměstí - egyptský obelisk uprostřed, dva velmi si podobné kostely Santa Maria in Montesanto a Santa Maria dei Miracoli, brána Porta del Popolo, která kdysi uzavírala vchod do města a kostel Santa maria del Popolo ( díla Bramanta a Berniniho ).

Prohlídka Říma končí. Prohlídka letem světem, prohlídka s průvodcem, za kterou jsem vděčná, dá se říct první zkušenost. Ta druhá, pravděpodobně již bez průvodce bude nepochybně delší. Kolik času na Řím? Týden a nudit se určitě nebudete - pokud chcete navštívit a prohlédnout si všechny památky...

Řím - fotit tu můžete cokoli a odkudkoli, vždycky to bude zajímavá fotka. Kouzelná místa kam se podíváte a bezpochyby jedno z nejkrásnějších měst Evropy.

Autobusem do místa našeho prvního noclehu - lázeňské městečko Fiuggi asi hodinu cesty od Říma. Italská večeře, sprcha a postel, kterou po celodenním běhu velice rádi vidíme. :o)

Den 3.

Budíček v 6.00hod., sníaně, balení a v 7.00hod,odjezd z Fiuggi - směr Neapolský záliv.

Dnešní cíl cesty - činná sopka Vesuv a Pompeje... Cestou si promítáme film Poslední dny Pompejí a dovídáme se, že právě současnosti je doba, kdy se dá očekávat další velká erupce tohoto vulkánu. Vidět akční sopku byl můj sen již v dětství, proto si nenechávám ujít rozšířenou trasu s průvodcem, cestu kolem celého kráteru ( za příplatek).

Při jízdě na sopku autobusem zažijete trochu adrenalinu - silnice se hodně klikatí a je tak úzká, že si autobus do některých zatáček najíždí i na několikrát...když se právě tady potkáte s protijedoucím autem a slyšíte sem tam skřípění plechů - no, nedělalo mi to moc dobře. Klaním se před klidem, schopnostmi a věčně dobrou náladou našich řidičů...

Výhled z vrcholu na Neapolský záliv ale stojí za to!!!

V prvních minutách se bojím, že se projeví má fobie chůze na úzkém prostoru, cestička po vrcholu kráteru se rýsuje jako tenoučká čára, ale vše je ok, boty se boří do pemzového písku, nic neklouže,

Posloucháme odborný výklad, pozorujeme četná "kouřící" místa po obvodu kráteru a asi v polovině cesty sestupujeme do kráteru k jednomu z nich. Když se chci sklonit s fotoaparátem a úžasné ( pro mě) místečko si vyfotit, mám okamžitě zamlžený objektiv - teplota páry je asi 75`C. Všude okolo je troško cítit síra. Před týdnem bylo v této oblasti přes 80 maličkých záchvěvů půdy...

Úchvatná procházka, která končí u stánku s dárkovými předměty ( většinou výrobky k kamenů Vesuvu a většinou děsné kýče, ale i tak se dá vybrat) a místním vínem Lacrimae Christi.

Víno je červené i bílé a ačkoli já mám raději bílé, tentokrát musím vybrat červené. Je vynikající - z vinic, táhnoucích se na úrodných svazích sopky...

Sjíždíme do Pompejí - známé město, v roce 79 zcela zničené výbuchem Vesuvu.

O Pompejích jsme všichni slyšeli, vidět vše na vlastní oči bere dech. Máme úžasnou průvodkymi Dášu - Slovenku. žijící již přes 30 let v blízkosti Neapole a kdybych byla malá holka, asi bych poslouchala s otevřenou pusou. Dovídáme se zcela jiné informace než se dočtete v encyklopediích. Úchvatné zajímavosti o vyspělosti tehdejší civilizace, dochází nám, že sice máme technické vymoženosti, počítače, auta, ale víc? Člověk jako takový vývojem moc neprochází...

Nebudu popisovat archeologické zajímavosti, které samozřejmě stojí za to,a sdělím jen pár těch zajímavostí ( psala bych neúnosně dlouho)

- kamenné přechody přes cesty - takové první zebry - lidé i za velkých dešťů přešli suchou nohou a do města se dostaly jen kočáry, které měly zaplaceny daně a typizovaná kola.

- rychlé občerstvení s termo nádobami na potraviny, sloužící pro rychlý oběd či svačinu při práci - večeřelo se již v klidu a v rodinném kruhu

- obchodní ulice s obrázky pro cizince, kteří se ihned orientovali v sortimentu krámku a ani nemuseli umět jazyk

-pro množství námořníků mezinárodní směrovky k nevěstincům, orientace opravdu jednoduchá

- náměstí, na kterém naleznete všechny potřebné úřady na jednou místě, banka, směnárna

Nedá se to moc popsat, to chce prostě zažít...Doporučuji.

Pozdní odpoledne a odjezd do městečka Sorrento - letoviska v neapolském zálivu. Cesty městem jsou tak úzké, že když vjedeme omylem do jednosměrky, musí protijedoucí skútry vycouvat a paní s nákupem se schovat dovnitř obchodu. Mám pocit, že zpětnými zrcátky odřeme všechny domy okolo, ale opět skvělí řidiči... Po 2 hodinách naprosto zacpaných úzkých cestiček se dostáváme o pět kilometrů dál... :o) - to není legrace!

Krátká procházka centrem a pozdní večeře v hotelu.

Den 4.

Neapol

My jsme zvolili strávit den v Neapoli - vždyť přece : "Vidět Neapol a zemřít"

Tento den byl rozdělen na dvě skupiny - jedna odplula trajektem na Capri, druhá se po své vlastní ose pohybovala v Neapoli.

Město, které nadchne i zklame, okouzlí i odpudí, město nádherné i ošklivé, čisté i špinavé - ale velice špinavé, město plné protikladů. Záleží jen na vás, jaké brýle máte zrovna na očích.

Já už mnohdy prohlásila, že všechno vidím v lepším světle - jak by to mohlo být kdyby...kdyby se všude neválely haldy odpadků, kdyby nebylo vše rozkopané, kdyby všude neprobíhaly velké opravy uzavírající části ulic, kdyby téměř na každé ulici nečouhaly jeřáby a stroje, kdyby... Takže já jsem nadšená... o:)

Neapol má nádherná zákoutí a má i uličky, do kterých se takřka bojíte vstoupit. Uličky uzoučké tak, že když rozpřáhnete ruce, dotýkáte se domů na obou stranách, uličky honosné a uličky působící velice chudě, stavby zajímavé snad na každém kroku, ohromující okolí s výhledem na Vesuv a půvabný Neapolský záliv, romantický přístav a ulici Santa Lucia a nespočet dalších zajímavostí.

Původně jsme chtěli jen tak si někam sednout, dát si kávu, oběd a po dvou docela náročných dnech odpočívat...nakonec jsme prošli snad celou Neapol a nohy nás bolely jako dny předcházející, ale dnes můžu říct - Viděla jsem ji...

Večer odjezd autobusu a noční přejezd domů.

Zájezd byl pořádaný jednou cestovní kanceláří z Nového Boru. Děkuji CK a zejména panu průvodci Pavlovi - skvělá organizace, zážitky, které vstřebávám dodnes, zajímavé povídání, spousta užitečných informací, kdybych si nebyla jistá, jak zdaleka můžu jmenovat, doporučila bych tuto CK široké veřejnosti...

Těším se na další oblasti, které poznám...a budu volit osvědčeného pořadatele zájezdu. :o)

Hrníčkové knedlíky od babičky

Rozpočet pro 4 osoby cca : 20,- Kč             

Suroviny:                             2 včerejší rohlíky nebo housky (3,- Kč)
1 hrnek mléka ( 5,- Kč)
2 vejce (6,- Kč)
1 hrnek mouky (polohrubé) (3,- Kč)
vrchovatá čajová lžička prášku do pečiva (1,- Kč)
sůl

Postup:
Do mísy nakrájíme rohlíky na kostičky, přidáme 2 vejce, hrnek vlažného mléka, hrnek mouky a zamícháme. Do vzniké hmoty vmícháme prášek do pečiva a osolíme. Pro barevný efekt můžeme přidat nasekanou petrželku či jiné bylinky.
3 hrnky na čaj (2 velké) vymastíme a vysypeme moukou. Do hrnků rozdělíme směs na knedlíky a postavíme do hrnce, kde je zalijeme asi do jedné třetiny vodou. Zakryjeme pokličkou a dáme vařit. Vaříme asi 20 minut ( zkusíme špejlí, jestli se těsto nelepí ).
Knedlíky pomocí nože vatáhneme z hrníčku a nakrájíme na plátky.

Podáváme k jakékoli omáčce, zelí, masu...

Vanilkové rohlíčky - vynikající 55 ks

Suroviny:
140 g hladké mouky
110 g tuku na pečení
60 g moučkového cukru
60 g mletých ořechů
hladká mouka na vál
moučkový cukr ochucený vanilkou ( stačí smíchat s vanilinovým cukrem) na obalení

Postup:
Ze surovin vypracujeme těsto, které zabalíme do folie a necháme asi hodinu v chladnu odležet.
Připravené těsto položíme na pomoučený vál, rozdělíme na několik částí a vyválíme z nich válečky, které nakrájíme na stejně velké kousky.
Z každého utvoříme kuličku, kterou pak rozválíme na malý váleček. Válečky těsta stočíme doo tvaru rohlíčků a špičky trochu zaoblíme , aby nebyly špičaté ( lámaly by se).
Rohlíčky rozložíme na plech vyložený pečícím papírem, vložíme do trouby a pečeme při 180 °C asi 10 minut.
Po upečení rohlíčky opatrně sundáme z plechu, nejlépe pomocí širokého kulatého nože.
Ještě teplé rohlíčky obalujeme v moučkovém cukru s vanilkou.

Ořechové košíčky s bílou čokoládou

Suroviny:
180 g hladké mouky
40 g moučkového cukru
40 g mletých oříšků
80 g másla
1 vejce
lžička citronové kůry

Na náplň:
150 g bílé čokolády
70 ml sladké smetany
vlašské ořechy
bílá čokoládová poleva

Postup:
Ze surovin připravíme vláčné těsto, které necháme zabalené chvíli odpočinout v chladnu.
Těstem plníme košíčkové formičky a upečeme do růžova. Vyklopíme a necháme zchladnout. Mezitím rozehřejeme ve vodní lázni 150 g bílé čokolády se 70 ml sladké smetany a vmícháme 150 g vlašských ořechů, které předtím jemně nasekáme.
Směs malou lžičkou rozdělíme do upečených košíčků, přelijeme sáčkem rozehřáté bílé čokoládové polevy, ozdobíme kouskem ořechu a necháme v chladu ztuhnout.

Pracny ( tlapky)

Suroviny:
350 g hladké mouky
280 g másla
210 g moučkového cukru
140 g mletých vlašských ořechů
2 lžíce kakaa
špetku mleté skořice a mletého hřebíčku
špetku strouhané citronové kůry
trochu citronové šťávy
moučkový cukr na vysypání formiček a na obalení

Postup:
Ze všech uvedených surovin vypracujeme pevné těsto.
Kousky těsta vtlačíme do formiček, které dopředu vysypeme moučkovým cukrem.
Formičky rozložíme na plech a pečeme asi 15 min.při 180 °C
Pracny po upečení opatrně vyklopíme z formiček a ještě teplé obalujeme v moučkovém cukru.

Vánoční perníčky

Suroviny:
300g hladké mouky
100g moučkového cukru
50g medu
1 vejce
30 g tuku na pečení
1 sáček vanilinového cukru
2 lžičky kypřícího prášku do perníku
mouku na vál

Postup: ve vodní lázni za stálého míchání rozehřejeme tuk s medem, přidáme vejce, moučkový a vanilinový cukr a necháme prochladnout. Pak přidáme mouku s kypřícím práškem a vypracujeme těsto.

Perníkové těsto rozválíme na pomoučeném válu na plát silný asi 5mm a formičkou vypichujeme různé tvary.
Položíme na plech pokrytý pečícím papírem a upečeme v troubě vyhřáté na 180 °C. Ihned po upečení sejmeme z plechu. Vychladlé perníčky zdobíme dle fantazie...

Linecké koláčky

Suroviny: 140 g změklého másla ( Hery)
210 g hladké mouky
70 g moučkového cukru
2 žloutky
1 vanilkový cukr
nastrouhaná kůra z poloviny citronu
( marmeláda na spojení, cukr na posypání)

Postup: Ze surovin zpracujeme vláčné těsto, které necháme několik hodin v chladu odpočinout
Na válu posypaném moukou vykrajujeme tvary
( polovinu plné, polovinu s ozdobným
otvorem ve středu), které upečeme do růžova na plechu, vyloženém pečícím papírem.
( Trouba asi na 180 °C)
necháme vychladnout a slepujeme marmeládou, Hotové koláčky pocukrujeme
moučkovým cukrem

Splněný sen

Každý kdo mě zná vám potvrdí, že dvě období dějin mě pohltily a fascinují... Egypt a Karel IV.
Karla IV. mohu vnímat a prožívat v Praze (a dělám to často , velice ráda a fascinovat mě nepřestáva ), ale Egypt byl vždycky tak trochu z ruky...

Do Egypta jsem se po prve podívala před pěti lety. S manželem a půlročním synem jsme trávili dovolenou v Hurghadě a nenechali si ujít výlet do Luxoru. Karnak, Údolí králů, Údolí královen - dodnes cítím tu zvláštní atmosféru, která na nás dýchla a často se ke vzpomínkám vracím.
Po pěti letech, jsem Egypt navštívila podruhé. Sharm El Sheik, syn již pětiletý a tentokrát výlet do Káhiry. Čeká mě Gíza a vysněné pyramidy. Čeká mě splnění jednoho z mých životních snů...

Sedmihodinová cesta autobusem... Z hotelu vyjíždíme 1:25 - autobusem, o kterém jsme byli přesvědčeni, že nás jen převeze na jiné místo, kde přestoupíme do něčeho většího, klimatizovaného a s funkčním odpružením...
Nepřevezl - jede nás šest turistů, jeden průvodce a tímto autobuskem patrně až do cíle...
S ohledem na syna si vybíráme místa vzadu, abychom ho spícího položili pohodlně na zadní dlouhé sedadlo. Nechápu jak může celou cestu spát - silnice, po kterých jedeme ,jsou mnohdy jen uválcované podloží, na kterém autobus háže tvrdě, často a nekompromisně.
Ráno 5.14 - projíždíme tunelem pod Suezským průplavem a zbývají nám asi ještě dvě hodiny jízdy.
Svítá... je znát, že se blížíme k městu, přibývá domů - téměř všude se staví, přibývá zelených ploch - blízkost Nilu je patrná...
Za pár desítek minut uvidím Káhiru. Za pár desítek minut uvidím pyramidy!!!

"Nevím co z toho všichni dělají! Je to jen hromada kamení..." prohlásil jednou jeden pán po návratu z Egypta a zasadil ránu mým pohádkovým představám o pyramidách.

Začínám mít pocit plný očekávání a strachu - co když měl onen pán pravdu a já budu zklamaná?


Vjíždíme do města, zahaleného do silného oparu, připomínajícího spíš jemný prach, nad kterým se vznáší všudypřítomný smog...
Novostavby střídají prazvláštně vypadající slepeniny z různých materiálů, luxusní výlohy sousedí s oprýskanými špinavými výlohami malých obchůdků, některá místa vypadají doslova "evropsky", jiná jako by na nás byly nachystané kulisy historických filmů.
Neustálé troubení, městský hluk, moderní auta, mezi kterými kličkuje osedlaný velbloud - očividně normální účastník silničního provozu.


Řidičské průkazy se v Egyptě nezískávají po nějakých zkouškách, prostě se kupují a tomu odpovídá styl provozu v tomto obřím dvacetimilionovém městě.
Jsem ve druhé nejlidnatější metropoli na světě, vnímám obří město, které na jedné straně fascinuje a ohromuje a na druhé šokuje.

Prachem, špínou, všude přítomnými odpadky a množstvím nicnedělajících lidí, jen tak sedících mezi hromadami smetí.
Uvědomuji si, že mám asi vytřeštěné oči a možná i pusu pootevřenou, rozhlížím se kolem sebe a jsem naštvaná na řidiče, který se ulicemi řítí takovou rychlostí, že něco vyfotit z okna autobusu je téměř nemožné.

Autobus zastavuje - naše první zastávka je Egyptské muzeum. Procházíme kontrolou jako na letišti, fotoaparáty i kamery musíme nechat v úschovně, nic ostrého dovnitř nesmí.
Náš česky mluvící průvodce nám oznamuje, že v muzeu strávíme asi dvě hodiny. Připadá mi to dlouho, už bych raděj jela k pyramidám.
Muzeem proletíme rychlostí blesku - informací znám hodně z knih, ale zapálení průvodce, jeho nadšení a v neposlední řadě kvanta neuvěřitelných exponátů - to vše proměnilo dvě hodiny na zoufale rychlý mžik času a mně už je jasné, že v tomto muzeu bych mohla strávit tak dva dny... :o)
Muzeum obsahuje na sto tisíc předmětů. je spočítáno, že kdybychom se na každý exponát dívali asi minutu, potřebovali bychom na prohlídku devět měsíců. My máme dvě hodiny!

Sarkofágy, kamenné desky s hieroglyfy, sochy faraonů a jejich manželek, kanofy (nádoby používané při mumifikaci), šperky, trůny, lůžka faraonů, zlatá maska Tutanchamonova, mumie ve zvláštním oddělení...
Celá kniha by se dala napsat o tomto muzeu a jeho atmosféře.
Nespěcháme ven, procházíme mezi exponáty a obdivujeme umění téměř pět tisíc let staré...
Čas vypršel - autobus čeká...



Projíždíme městem, které se během našeho pobytu v muzeu zbavilo ranního oparu, městem, které ohromuje i šokuje na každém kroku. Prohlížím si ulice, domy, výlohy, reklamy...
Vtom se zpoza nějakého domu vynořuje obrys první pyramidy...


Bojím se mluvit nahlas - jen zírám. Je daleko větší, než jsem si představovala.
Autobus projíždí ulicemi Káhiry, já sedím přilepená k oknu a po tvářích mi tečou slzy. Zírám na přibližující se momumenty a vím, že já zklamaná nebudu.
Vidím jeden z divů světa. Dotýkám se kamenných kvádrů s posvátnou úctou a opakuji si známé údaje...
Chodíme po rozpáleném písku, okolo nás je poušť. Kolem pyramid je rušno, myslím že žádný turista si nenechá jeden z nejstarších divů uniknout. Jsou to právě turisté, kteří mě ruší. Tak ráda bych tu byla jen v tichu a bez časových limitů k odjezdu autobusu.
Snažím se fotit, ale žádný obrázek nedokáže popsat pocity... ty mi zůstanou a jsou kouzelné...
Pyramidy - něco tajuplného, strach nahánějícího a zároveň krásného....

Jdeme se podívat na Sfingu - je menší než jsem myslela a hodně poničená časem. Náš průvodce nám vysvětluje, že Sfinga byla postavena z kamene, který byl "druhé jakosti" - proto tak rychle
(s ohledem na pyramidy) chátrá. Prý bylo snadnější vytesat z kamene obrovskou sochu než jej odvážet...


Oběd v Káhiře - usedáme ke stolu luxusní restaurace a já zvedám hlavu k oknu. Budu obědvat s výhledem na pyramidy. To je víc, než jsem si přála...

Odjíždíme z Káhiry a já téměř celou cestu mlčím a vstřebávám vše, co jsem viděla, vstřebávám všechny své dojmy a pocity a vím, že si je v hlavě budu urovnávat ještě hodně dlouho.
Obrovský a silný zážitek za který moc moc děkuji...
Chci se sem vrátit. Chci se vrátit na delší dobu a poznat toto město trošku lépe....
Tak snad: "Na viděnou, Káhiro!?"

Příhody mého oka

Při sledování několika seriálů z nemocničního prostředí jsem se mnohdy pousmála nad tím, kam ten scénárista na ty nápady chodí. Musím přiznat,že onen úsměv byl podbarvený kapkou shovívavosti - co mají přece pořád vymýšlet.

Pak jsem rovnala staré fotografie do nové krabice od bot, když na mě vykoukla moje podobizna s pořádně napuchlým okolím levého oka a já začala vzpomínat na ono období, které se, nevím proč, mstilo právě této části mého obličeje.

Začalo to ještě na gymnáziu. Tenkrát jsem hrála závodně házenou. Při tréninku jsem si šla vyzvednout míč z branky. Vzala jsem ho do ruky a vzpřímila se ve chvíli, kdy na branku pálila má spoluhráčka. Míč letící z její něžné ručky mě trefil do pravého spánku a razantně mi přišpendlil levou polovinu obličeje k tyčce. Mé levé oko se, nevím jak, střetlo s kovovým očkem, do kterého se upevňovala síť.

Krev z nosu se za pár minut podařilo zastavit pod studenou vodou, oko začalo měnit barvy po pár hodinách a v této výtvarné činnosti pokračovalo asi 4 dny.

Několik let byl klid

Už vdaná, s dvěma dcerami, jsem dostala angínu. Antibiotika, horečka, k tomu se přidal zánět spojivek. Kombinace těchto dvou onemocnění patrně způsobila horší léčení každého z nich. Při ranní hygieně jsem koukla do zrcadla a propadla panice. Mé levé oko na mě koukalo zpoza obrovského puchýře. Přes mé přesvědčení, že oslepnu, se vyléčilo.

A byla zima

Hodně pršelo, pak rychle zamrzlo a my měli na dvoře dokonalé kluziště. Učila jsem dcery bruslit. Šlo nám to dobře, mám přece zápočet z bruslení. "Mami, a umíš na bruslích holubičku?" zeptala se jedna cácorka. "Jasně, koukejte," sebejistě odpovím, tělo napnu do požadovaného postoje a s rukama vzorně upaženýma jedu. Tak nějak nečekaně se má jedoucí brusle zastaví o zamrzlý kus dřeva v cestě a já padám levým okem na kliku garážových vrat.

Ta ostuda! Ty barvy!!!

A bylo jaro. Všecko,všecičko kvetlo.

Pár minut před půlnocí sedím na sedačce, koukám se na televizi a vedle mne, v předoucím klubíčku spí naše kočka.

Najednou se ozve příšerná rána, třesk, tříštění... Leknu se, ale naše kočka taky. A je rychlejší. V děsu vytasí drápy a skáče do výšky tak šikovně, že mi zahrabe packou přes levé oko. Vypadám kouzelně, krev teče a zase ty barvy!

Co že se stalo?

Na chodbě visela stropnice, ten den se měnila žárovka a šroubky se patrně málo utáhly. Stropnice spadla na dlažbu.

Léto, pár dnů před dovolenou.

Večer spěchám - chci stihnout všechny povinnosti. Znáte to: večeře, okoupat dcery, nakrmit kočku.... Její miska je na zemi pod kuchyňským oknem, na jehož parapetu, nevím proč, stojí kovová konvička na květiny. Otočená tím dlouhým kovovým zobáčkem do místnosti.

Jak se tak v rozběhu sehnu pro misku, zobáček konvičky mi prorazí levé víčko jako nic. Svíjím se na zemi, vyháním z kuchyně obě dcery, protože mám pocit, že mi oko vytéká mezi prsty na podlahu. Na to se děti nemůžou dívat!

Nene, oko mi zůstalo a této příhodě se hodně často smějeme. Dnes už ano.

A kolegyně v práci? Dohodly se, že má podivná vysvětlení ještě podivnějších úrazů budou pravdivá. Tak blbé historky prý by se vymyslet nedaly...


P.S. Nepoužívám oční stíny. Divíte se?

Směs na naložení masa

Suroviny: 1 lžička pálivé papriky, 1 lžíce sladké papriky, 1 lžička mletého pepře,
1/2 lžičky grilovacího koření, 1 lžička bramborového škrobu, 4 stroužky
česneku, 1 lžička soli, 1 lžička cukru, 1 lžíce vody

Postup: vše smícháme dohromady. Maso naklepeme a z obou stran namočíme do
směsi. Skládáme na sebe do misky a zbytkem směsi přelijeme. Necháme
odležet ( nejlépe 12 hodin ), poté opečeme z obou stran na oleji.

Varianta II. - do směsi můžeme maso ( vepřové nebo kuřecí ) nakrájet na
nudličky.
V tomto případě přidáme 2 lžíce oleje a po odležení ( min. 4 hod. ),
vlejeme vše na rozpálenou pánev. ( můžeme přidat zeleninovou směs na čínu apod..)

Takto naložené maso je výborné i pro letní grilování. :o)

Školní lavice a legrace v nich

Víte co jsou to "hospodářská zvířata" ?
To jsou taková zvířata, co si můžeme brát s sebou do hospody. Třeba pes...
( odpověď žáka 2.třídy :O) )

Jak se jmenuje strom, na kterém rostou hrušky?
Hruškoman...
( odpověď prvňáčka, který právě v tu chvíli držel tužku s obrázkem Spidermana, na tričku měl obrázek Supermana a penál zdobil Battman.. )

Proč ve slově Japonsko píšeme velké J?
Protože je daleko?

Co je to lýkožrout?
Sval na noze...

Kdo byl Mistr Jan Hus?
Ten pán co uměl číst a počítat...

Děti, jeden žák napíše úkol pečlivě a druhý ho zase může???
Vyberte vyjmenované slovo po B, které se sem hodi...
Ten špatně napsaný úkol žák co?
Přibyslav....

Co je to HOUSE?
No přeci malá co?
Housenka!

Kde jsi bulváre???

V pátek večer jsem s rodinou jako obvykle usedla k televizi. Tak nějak od 19. hodiny sledujeme nejprve Události na ČT1 a pak plynule přepínáme na Televizní noviny na Nově.

Jsme přece kulturní lidé a zajímá nás, co se děje u nás doma i ve světě, že?
Kruté osudy obyvatel na Haiti člověka určitě nenechají lhostejným, pročež jsme i u sledování událostí vedli zapálený rozhovor na mnohé téma.

Náš rozhovor ale ustal. Doslova v šoku jsme hypnoticky zírali na obrazovku a posléze neschopni slova jen oba shodně ukázali směrem k naší obří televizi s větou: "Viděl (a) jsi to?"

Cože nás tak ohromilo?

Reportáž z naší politické scény. Řeknete, že to není nic zajímavého, že tento typ reportáží "ohromuje" dnes a denně? Máte pravdu, nicméně co je moc, to je moc. Opravdu MOC!!!

Kde jsi bulváre, který nenecháš nit suchou na osobnostech různých profesí, který
poukážeš a zveličíš každý prohřešek, který kritizuješ chování, oblečení, rodinné poměry, který rád uděláš z komára velblouda?

Kde jsi bulváre, který dokážeš i lhát, abys přilákal obřími titulky čtenáře, lačného "pomlouvat" a bavit se na úkor druhého?

V sobotu ráno jsem čekala odezvu. Titulky. Odkazy na trapas, odkazy na totální a neomluvitelné faux paux, odehrávající se před zraky milionu lidí, odehrávající se na státní úrovni, před vlajkou národa.
Vypadám jako přehnaný patriot - NEJSEM, jsem normální průměrný občan naší vlasti, který není zrovna moc nadšený z toho, co se tu děje, ale co je moc, je moc!

Kde je úcta politika vůči voličům? Všichni víme kde...!!! Nicméně co je moc, je moc!

Zajímá Vás, co nás tak pohoršilo, šokovalo, co nám doslova zvedlo žaludek?
Nebyl to ani politik, který na schůzku s prezidentem dokráčí s rozepnutým sakem a rukou v kapse, nebyl to ani politik, který na schůzi poslanecké sněmovny očividně spí či čte...

Bylo to toto:



Kde jsi bulváre, abys poukázal?!?!

Kde jste, pane Špačku???

Navrhuji pro mediálně známé politiky povinné lekce slušného chování. Evidentně mají v této oblasti obrovské mezery.

Djerba - opravdu začátek sezóny

Naše dovolená na Djerbě byla rozhodnutím okamžiku, kdy jsme za výlohou uviděli poslední momenty se super cenou... :o)

Domluvit dovolenou v zaměstnání, popřemýšlet o tom, co ještě "nutně" potřebujeme, zjistit na netu informace o počasí, protože letíme na samém začátku sezóny, rychle sbalit kufry, na nic nezapomenout - a během hodiny si vyřídit pas na půl roku, když zjistíte, že váš tak nějak najednou neplatí- to vše za několik hodin.
( Podobný úvod bych mohla napsat k minulé cestě na Djerbu vloni v dubnu, takže obě naše cesty se pokusím shrnout do jednoho cestopisu...lépe řečeno, shrnu zkušenosti a zážitky...)
Den 1.
Na letiště jsme obvykle přijeli autem, které jsme zaparkovali za značnou sumu na parkovišti, letos jsme zvolili variantu hromadné dopravy ( ono totiž přiletět z dovolené a 4 hodiny řídit taky není žádný med :o)). Do Prahy jsme přijeli vlakem a využili úžasný spoj oh hlavního nádraží přímo na letiště. Autobus jezdí co půl hodiny a je to cesta opravdu pohodlná. Jediná výtka: značení... musíte se dojít zeptat na informace, aby jste zjistili odkud autobus odjíždí - myslím, že pár infotabulí umístěných u východu z nástupiště by nebylo na škodu.
Odbavení na letišti bylo bez chybičky , kluci nadšení z letadel a pojízdného chodníku, let s ČA rovněž super ( jak já doufám, že je neprodáme! ). Jsem vášnivá a špatná fotografka čehokoli, fotky z letadla miluju...ale! Čtyřletho syna jsem posadila k okénku s tím, že budu fotit přes něj - špatná to představa - patrně se mu takové výšky nelíbily, po pár minutách letu stáhl okénko a nedal si říct... :o)

Přistáli jsme hladce na místním letišti Zarzis, autobusem se dopravili asi 50m k letištní hale a po přivítání delegáta autobusem k hotelu. My letos zvolili hotel Djerba Sun Club - důvodem byla strava All inclusive , která mě lákala zejména kvůli nápojům. S polopenzí jsou nápoje jen ke snídani a pak buď platíte - docela dost - nebo nosíte lahve vody z místních obchůdků - což vám ale delegát znepříjemní slovy, že toto v hotelu neradi vidí.Takže letos uvidíme...
Přiletěli jsme kolem osmé hodiny večer, takže do tmy a docela nás překvapil velice silný astudený vítr. Mělo to však jednu výhodu - zimní bundy jsme nemuseli sundávat a tahat v náručí :o).
Po příjezdu do hotelu jsme byli příjemně přivítáni a ihned odveleni k večeři v hotelové restauraci. Nemusím jistě popisovat široký sortiment jídel a salátů a zákusků a pečiva a omáček a... jen budu konstatovat, že v tomto hotelu vaří skvěle, takové zeleninové saláty jako tady jsem opravdu ještě nejedla - vše naprosto čerstvé, chuť výborná ...
První přecpání se -( no přece toho ochutnáme víc, že?) a odchod na pokoj. Opět milé překvapení, pokoj pro 2 dospělé a 2 děti je doslova obrovský - čistý a příjemný. Kufry skončily na podlaze a nás čekala první procházka alespoň k bazénům v hotelové zahradě - k moři půjdem s ohledem na děti až za světla. Osvětlená zákoutí zahrady nás přivítala velice příjemně a my se začali těšit na další den. Krásné sny rodinko...

Den 2.
Budíček a cesta na snídani - obvyklé ráno na takové dovolené... :o) Kuchyně opět nezklamala , synovi zachutnaly francouzské bagety a piškotová bábovka, my dospělejší klasicky vejce s opečenou slaninou a spousta spousta zeleniny, čaj, džus, káva - no, začínám mít obavu z váhového přírůstku... :o)
Po snídani procházka rozlehlými zahradami k moři... ve vodě nikdo není, opět máme na sobě tričko a zimní bundu, syn čepici na hlavě...Na rozdíl od naší vlasti, tady ale svítí sluníčko a nebýt toho vichru, je docela teplo...
Procházka po okolí hotelu, obdivujeme typické modré dveře a malé domky, nakukujeme do místních obchůdků plných všeho ... jen nakukujeme, protože smlouvání není naše parketa a máme raděj obchody s fixními cenami. Tam se nesmlouvá a ceny jsou opravdu přijatelné. Díky za ně...
Oběd - bez komentáře - opět skvělé
Zimní bundy měníme za větrovky a zkoumáme hotel. Dětský klub a hřiště, krytý bazén, bar na dřevěném ostrůvku nad bazénem, herna s kulečníkem, společenská místnost, animace, programy zájezdů a výletů na nástěnce a schůzka s delegátem, po které následuje procházka - tentokrát na druhou stranu od hotelu.
Čas na večeři? Toto ale letí...

Den 3.
Dobu mezi snídaní a obědem si krátíme v dětském klubu a další malou procházkou po okolí, při které vymýšlíme náš soukromý výlet do Houmt Souku - hlavního města ostrova.
Po obědě: Před hotelem si bereme místní taxi, kterým odjíždíme směr Houmt Souk. Ceny taxi jsou zde opravdu směšné, taxikáři vstřícní a nestane se, že vás někdo "natáhne". Houmt Souk získalo své jméno podle často se konajících trhů, které zde opravdu stojí za zhlédnutí. zajímavý je tzv. Lybijský trh, kde na stovkách metrů čtverečních můžete přehrabovat obrovské hromady oděvů ze second handu.
další zajímavostí je místní výrobna koberců, kam se dostanete, když do města pojedete s průvodcem. Exkurse je velice zajímavá, dokonce si tkaní koberce sami zkusíte - ženě, která s vámi tká doporučuji poté věnovat malý bakšiš - je to opravdu velice zažitý místní zvyk - "spropitné" se dává téměř za vše.
V centru Houmt Souku si dáváme místní silný mátový čaj s mandlemi - někomu chutná, někomu ne, já se stala jeho fanouškem. Obdivujeme pomerančovníky a pozorujeme místní městký ruch.
Navštěvujeme pevnost Bordj El Kebir - je to stará arabská pevnost z XV. století. Byla postavena za vlády emira Abi Fares al-Hafsi (dynastie Hafsidů). Slavný korzár Dragut odsud v roce 1560 vytlačil spanělské nájezdníky. Z hradeb pevnosti se vám otevře krásný výhled na moře, přístav a 9m vysoký obelisk.
V Houmt Souku je toho k vidění daleko více, my si návštěvu ostatních zajímavostí nechali "na příště". :o)
Návrat do hotelu, večeře...
Naše návštěva krytého bazénu, kde je voda teplá jako ve vaně - opravdu nepřeháním... Nádhera! Nádhera, po které se dobře usíná...

Den 4.
Oteplilo se a my chodíme jako v létě - tričko, kraťasy - vítr pořád pofukuje, ale není to nic hrozného... Do venkovního bazénu se odvážil první host - po pořádném aplausu se i on přesouvá zahřát do teplé vody krytého bazénu.
Využíváme krásného počasí a celý den lenošíme v prostorách hotelu, u bazénu popíjíme (výhoda all ) chlazené džusy, čteme, hrajeme hry...
Malá procházka na pláž a kousek po pláži nikomu neublíží, jdeme na ni!




Den 5.
Dopoledne jen tak okolo bazénu a na dětském hřišti, po obědě volíme taxi a výlet na krokodýlí farmu v rozsáhlém turistickém komplexu Djerba Explore.
Areál se skládá ze tří hlavních částí - muzeum islámského umění, heritage a krokodýlí farma a zaujímá plochiu 120 000 m2.
Návštěvu komplexu Djerba Explore rozhodně nemůžete vynechat. Nebudu prozrazovat co všechno zde uvidíte, opravdu to stojí za to, užije si celá rodina.
Večer klasicky v bazénu, poté volíme návštěvu klubu a bavíme se u animačního programu.trošku nám tu chybí český delegát, který by i v začátku sezóny vtáhnul do děje české turisty - ne všichni ( zejména starší a děti) umí anglicky popř.francouzsky...

Den 6.
Vlastně poslední celý den naší dovolené jsme se rozhodli věnovat klukům a jejich vytouženému zážitku - projížďce na velbloudovi. Objednali jsme jim půlhodinovou jízdu, zaplatili a šli... Velbloud se choval docela mírně, průvodce na něj usadil kluky a vydali se na cestu. Já byla odhodlaná následovat je, ale po manželově domluvě, jsem svolila nechat je na tu chvilku samotné - aby si zvykali - a čekat na jejich návrat u hotelu.
Nebylo mi příjemné, když zmizeli někam za obzorem a já je ztratila z očí, mé obavy ale byly zbytečné, přesně po 30 minutách se objevili na cestě - spokojení po exotickém zážitku.
Večer opět krytý teplý bazén a procházka do blízkého okolí, poslední večeře...

Den 7.
Kluci v bazénu, já balím kufry, oběd, chvilka lenošení a přesun na recepci, kde trávíme odpoledne hraním karet a vyhlížením autobusu, kterým odjedeme na letiště.
Snad se nám ani domů nechce...
Doporučení navíc ( zážitky z loňské dovolené )
V roce 2008 jsme na Djerbě byli v dubnu - zážitky byly téměř stejné jako letos, jen jsme navíc absolvovali pěší výlet do 4km vzdáleného města Midoun. Podobnou pěší cestu doporučuji - všimnete si mnohem více detailů než z okénka auta, vtáhne vás atmosféra místního života. Navštívili jsme berberskou restauraci, ochutnali místní jídla a v pohodě a bez jakýchkoli potíží přežili... :o)
Poprve jsme byli ubytováni v hotelu Ksar Djerba, letos v hotelu Sunny Club - já jsem byla na obou místech velice spokojená. Z jídla nám nikomu zle nebylo, úklid v obou hotelích probíhal každodenně - i když tady vyzdvihnu hotel Sunny Club, kde byla čistota vzorná.
Na recenzích se setkávám i s mnoha zápornými ohlasy, ale my v hotelu zase tolik času netrávíme, hodně se snažíme poznat a prožít. Při jedné procházce po pláži kolem hotelu s pěti hvězdičkami jsme si všimla, jak hotelový personál běhá kolem hostů na pláži a příkrývá je při každém fouknutí větru... upřímně - takový zájem by mi až vadil.
Ten kdo chce luxus a nadstandard by měl vědět, že musí zvolit více hvězdiček a taky více zaplatí. Výbět hotelů všech kategorií je dostačující.My jsme na Djerbě spokojeni po všech stránkách a velice rádi se sem ještě vrátíme.
Celodenní okruh ostrovem
Výlet, kdy uvidíte téměř vše podstatné... Výjezd od hotelu brzy ráno po snídani a první autobusovou zastávkou se stává římská cesta - spojnice Djerby s pevninou. Podél mostu vede vodovodní potrubí, jediný zdroj pitné vody pro celou Djerbu. Je zde romantický pohled na spoustu rybářských člunů na moři, vychutnáváte si časné ráno. :o)
Cets pokračuje do keramické vesničky Guellala , která je brána za královnu hrnčířského řemesla. Již při příjezdu k vesnici narážíte na zajímavé keramické výtvory místních řemeslníků, návštěva hrnčířské dílny s ukázkou práce je velice poučná... Hrnčířský kruj je poháněn zásadně bez energie - tudíž bosýma nohama řemeslníka. zakoupit si zde můžete typické suvenýry a dárečky pro příbuzné.
Musee du patrimoine
Muzeum postavené na nejvyšším vrchilu Djerby ve výšce 52 m.n.m.. V tomto komplexu uvidíte výjevy ze života na ostrově - něco jako voskové figuríny v typických krojích a pozicích, můžete zde vyzkoušet oblékání jednoho z takových krojů ( zarazilo mě, jak jsou látky těžké ) a zakoupit si originální kaligrafický list...
Houmt Souk
popsán výše
Djerba Explor
rovněž viz výše
Informace o Djerbě si můžeme dohledat na mnoha internetových stránkách, já ale doporučuji zkusit na vlastní kůži. Užijí si tu příznivci cyklistiky - téměř u každého hotelu si můžete půjčit kola a projet Djerbu, která má rozlohu 520km2 - na šířku kolem 20 km, není tak náročné.
Turisté si také přijdou na své a ti, kteří tvrdí, že pro ně neí lenošení na pláži si mohou vybrat z tolika aktivit, že jim týden bude připadat velice krátká doba.

Ostrov Ugljan - Kukljica

V roce 2008 jsme se pro dovolenou u moře rozhodli na poslední chvíli. Požádali jsme proto cestovní agenturu v našem městě o výběr vhodného místa pro čtyřčlennou rodinu s polopenzí a za co nejméně peněz.
Moc volných kapacit již nebylo a my se rozhodli z nabídky vybrat vesničku Kukljica na ostrově Ugljan.

Ostrov o rozloze 50,2 km2 leží přímo proti městu Zadaru, hlavnímu centru Severní Dalmácie. Se sousedním ostrovem Pašmanem je spojen mostem přes průplav Mali Ždrelac.
V současnosti je Ugljan jedním z předměstí Zadaru, od něhož je vzdálen jen 2,2 nám. mil. Spojení mezi Zadarem a ostrovem obstarávají trajekty a lodě, přistávající na ostrově v obci Preko. Spoje jezdí ve velmi krátkých intervalech po celý týden. Obyvatelé ostrova dojíždění do Zadaru za zaměstnáním.

Ugljan patří k nejhustěji sídleným ostrovům na Jadranu. Žije na něm 7600 obyvatel, hovořících zvláštním dialektem. Ostrov je na pohled téměř celý zelený, s úspěchem se na něm pěstují i olovovníky. Olivy jsou od pradávna hlavní plodinou ostrova; je jich tu na 100 tisíc. Dále se pěstují i fíkovníky a vinná réva. Kromě zemědělství je pro ostrov důležitým odvětvím rybolov. Jeho hlavním střediskem je obec Kali, pokládaná za jedno z nejdůležitějších center rybolovu na Jadranu vůbec. Uplatňuje se i rozmáhající se turistický ruch.
Již cestovní kanceláře vás upozorní na časté konání poutí a procesí na ostrově, které vaši dovolenou jistě zpestří.
Dle mého názoru jsou na Ugljanu velmi dobré podmínky ke koupání v častých drobných zátokách a upravených plážích. Čistota vody opět nezklamala, většinou kamenité pláže s pozvolných vstupem do vody, vhodné i pro malé děti.

Ostrov Ugljan je velmi dobrým místem pro cykloturistiku, rovněž jako výchozí bod pro výlety do okolí. Doporučuji zejména návštěvu města Zadar, které upoutá jak historickými památkami, tak moderním uměním a architekturou.
Velice dobré trajektové spojení a kvalitní silnice určitě přispějí ke zvýšení zájmu o tento ostrov.
Kukljica
Kukljica je zemědělská a rybářská obec s necelými 900 obyvateli. Je to oblíbené, živé letovisko. Asi 2 km od Kukljice je most přes mořský průplav Ždrelac spojující ostrov Ugljan s Pašmanem.
Kukljica je největší letovisko na Ugljanu. Svými pěknými kamenitými i písčitými plážemi a borovými lesy má předpoklady pro další rozvoj. Ubytovací komplex Zelena punta je na zalesněném poloostrůvku Zaglav na okraji obce. Bungalovy a apartmány jsou rozloženy stupňovitě v kopci, mnohé s přístupem po dlouhých schodištích (osoby se sníženou pohyblivostí zde mohou mít problémy).
Bungalovy v Zelene Puntě jsou jednoduché, nicméně naše rodina si dovolenou užívá většinou na pláži a na výletech, takže skromnější ubytování nevadilo. Návštěvník si rovněž může pronajmout zděné vilky - komfortnější bydlení.
Stravování v komplexu zelena Punta je na velmi dobré úrovni, personál příjemný.
Přímo v Kuklici můžete zařít Mariánské procesí patřící mezi nejbarvitější. Koná se 5. srpna. Procesí směřuje z Kukljice na jihovýchod ostrova, ke kapličce v zálivu Ždrelac, kde je již přes 500 let chována vzácná relikvie, památný obraz Panny Marie Sněžné (Gospa od Sniga). Procesí na mnoha desítkách plavidel - člunů, loděk i rybářských bárek, bohatě ozdobených, vyrazí po ránu z Kukljice za zvuku hudby a zpěvů. Mnozí účastníci jsou oblečeni v krásných lidových krojích, které jsou jinak jen výjimečně k vidění. U kapličky, vzdálené od Kukljice 1 nám. míli, slouží kněží slavnou pobožnost a pak se za stálého vyzvánění přenese mariánský obraz na nejkrásnější loď a putuje po moři do Kukljice, kde je v kostele vystaven až do 8. září. Pak se stejnou cestou vrací na své domovské místo. Každoroční tradice cestování trvá již 500 let.
Milovníci nočního života a zábavy se snadno dostanou na velké diskotéky do Zadaru, i když i na ostrově probíhají po celou sezónu různé zábavní akce.
Jako klidnou dovolenou pro rodinu s dětmi vřele doporučuji.

Výborný rychlý štrůdl

Suroviny:
6 lžic vody
1 lžíce krystalu
1 lžíce octa
6 dkg tuku ( na pečení )
1 vejce
25 dkg hladké mouky
jablka dle potřeby
mletá skořice

Postup:
6 lžic vody, 1 lžíci krystalu a 1 lžíci octa přivedeme k varu, ihned po odstavení z plotny přidáme 6 dkg tuku a necháme rozpustit. Do vychladlého vmícháme 1 vejce a asi 25 dkg hladké mouky a zpracujeme těsto. Těsto rozdělíme na 3 díly. Díl vyválíme (podsypáváme hladkou moukou ) na velmi tenkou vrstvu, potřeme jemně olejem, posypeme strouhankou a poklademe nastrouhanými jablky. Jablka podle chuti osladíme, ochutíme skořicí a můžeme přidat rozinky a na hrubo nasekané ořechy. Závin stočíme, potřeme rozšlehaným vejcem a pečeme při obvyklé teplotě naší trouby.